Poklad je mnohoznačný pojem. Někdo si pod ním představuje cennosti, jiný přátele. Nejnovější malířský cyklus Markéty Bábkové (*1993) v sobě spojuje obojí, protože sice klade jemný vizuální důraz na věci, ale důsledně ve spojení s člověkem. Její nedoslovné senzitivní malby na hraně mezi realitou a abstrakcí je stejně tak dobře možné nazývat šperkovnicemi. Podobu schránek, které ukrývají nejrůznější osobní věci sugeruje totožný formát obrazů, jehož velikost téma ještě zvýznamňuje.
Objektová zátiší vynořující se z chaosu nepředmětnosti jsou svého druhu zastřenými biografiemi ukotvenými v utajené privátní archeologii. Přestože se v kompozicích objevují i šperky, častěji se jedná o nejrůznější drobné předměty – amulety, talismany nebo osobní relikvie pro ochranu nebo štěstí, jejichž další moc spočívá především ve schopnosti znovu vyvolat zastřené po/city nebo dokonce vrátit čas. V takovém případě nezáleží na tom, jak vypadají, ale co reprezentují, totiž zhmotněné vzpomínky na lidi, místa, situace i ztracené chvíle.
Markéta Bábková přitom nezapomíná ani na skutečnost, že mnohé z nich se k lidem dostaly jako dárek. A to je důvod, proč tyto schránky na emoce doprovází řada intimních pláten v motivem rukou, kde sice nechybí gesto dávání ani přijímání, ale tím nejdůležitějším je samotný dotyk. Právě při něm totiž sacrum předmětů putuje od člověka k člověku.
kurátor: Radek Wohlmuth
