Helen Tóth patří k předním slovenským malířkám se silným vztahem k tématu přírody. Její tvorba zachycuje tichou odolnost tatranského lesa, který si i po zásahu člověka dokáže vlastní silou obnovit ztracenou rovnováhu. Limitovaná edice 100 ks, číslováno a podepsáno autorkou.
| Technika tisku: |
giclée, archivní 12barevný pigmentový tisk |
| Papír: |
100% bavlněný papír Hahnemühle Photo Rag 308g |
| Rozměry tisku (XL): |
55 × 62 cm | 59 × 66 cm (tisk | rám)
|
| Rám: |
dřevěný s UV plexisklem v muzejním standardu |
Předprodej za zvýhodněnou cenu a s možností výběru čísla tisku bude ukončen ve středu 15. dubna. Expedovat tisky budeme od pondělí 20. dubna.
Tisk není momentálně skladem. Po objednání bude tisk podepsán autorem, proto je dodání o něco delší (cca 2 týdny).
Helen Tóth (*1992) je současná slovenská vizuální umělkyně, jejíž tvorba je hluboce ukotvena ve zkoumání lesního ekosystému. Příroda pro ni není pouze vnějším námětem, ale komplexním komunikačním nástrojem. Prostřednictvím motivů stromů a větví rozvíjí osobitý vizuální jazyk, v němž hledá odpovědi na otázky o stavu přirozeného prostředí a naší empatii k němu.
Absolvovala studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v ateliérech prof. Ivana Csudaie a prof. Daniela Fischera. Její výjimečné postavení na současné scéně potvrzuje zejména účast mezi laureáty Zlínského salonu mladých 2024 (Trienále současného umění) v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně. Tento prestižní výběr, spolu s mezinárodními nominacemi z Vídně či Turína a trojnásobným finále ceny VÚB Malba roku, řadí autorku k nejvýraznějším talentům své generace.
Pro autorku je příznačná práce s olejovými barvami, často na monumentálních formátech. Její malby jsou charakteristické absencí lidské postavy, čímž vytváří prostor, kde příroda existuje podle vlastních pravidel, bez zásahu lidského ega. Je to tichý svět, v němž hory a lesy přetrvávají jako stabilní a nedotknutelné entity.
V díle Tatranské safari Helen Tóth zachycuje tatranský les, který v realitě doplácí na necitlivé zásahy a masivní kácení. Autorka však na ploše obrazu činí důležité gesto: rozházené kusy stromů a větví ukládá k sobě tak, aby opět vytvořily jeden souvislý a živý celek. Je to její vlastní způsob, jak vrátit rozbité krajině ztracenou sílu a společnou rovnováhu.
