Vltava

Přestože Kokoliovo dílo nabírá řadu vizuálních poloh, asi nejcharakterističtější jsou pro něj organické i geometrické struktury, které často vycházejí z motivů každodennosti i přírody. Jejich podstatou je jít k jádru věci, nechat situace a objekty, aby samy na plátně vyjevily svou podstatu. Autor se potom tomuto procesu především snaží nestát v cestě. Nedíváme se na obrazy, jsme jimi viděni. Kokoliova tvorba je také mnohdy kritikou antropocentrismu, stavění (upoceného, chvátajícího a jaksi bezobsažného) člověka na piedestal. Jeho malby ukazují naše místo v mnohem spletitější skutečnosti, kterou potom jako jedna z jejích mnoha částí musíme vnímat s větší pokorou a snad i uvědoměním. Nutí nás dívat se do hloubky, nechat skutečnost, ať se z ní vynořuje - to platí pro Kokoliova plátna i po formální stránce, jeho obrazy mají mnohdy stovky vrstev tahů štětcem

Obraz vybraný pro platformu 100ks se jmenuje Vltava, a skutečně mluví sám za sebe. Vlny Vltavy jsou jemné i divoké, dokáží léčit i ničit. Vlny této královny řek v Kokoliově podání jako by nás spojovaly se vším, co bylo, je a bude. Se vším, čím jsme a čím můžeme být. Zákruty na obraze zároveň vycházejí z principů pohybu v taiji, energetických “esíček”. To zrcadlí i Vltava, na níž se vlní odrazy stromů a fasád v různých vrstvách i směrech.