Markéta Magidová | To není víla, to je máma IV

Markéta Magidová (1984) je umělkyně a režisérka pracující v médiích instalace, digitální
malby a animovaného filmu. Studovala na brněnské FaVU, pražské UMPRUM, ale také
na Filozofické fakultě UK. Její filmy byly uvedeny na významných zahraničních filmových
festivalech jako je Annecy, ShortFest Dresden nebo Bolton International Film Festival i
na českém AniFilmu. Výtvarné práce Magidové byly představeny například na
moskevském Bienále mladých, v makedonské Národní galerii, v EFA Project Space
v New Yorku a hojně také vystavovala v rámci veřejných institucí i nezávislých galerií po
celé ČR.
<br><br>
Digitální obraz Markéty Magidové je reakcí na sousoší Faun a Vltava, které vytvořili
manželé Olga a Miroslav Hudečkovi v 80. letech minulého století jako fontánu při stanici
pražského metra Vltavská. Řeka Vltava je pomyslnou páteří České republiky, umělecky
nesčetněkrát opěvovanou. Vnímáme ji s jakousi národní pýchou, a přesto (nebo také
proto?) ji bereme jako samozřejmost. V podání Markéty Magidové leží Vltava pod
peřinou z leknínů, jako vykořeněná bytost připomínající utonulou Ofélii. Tady se prolíná
téma Vltavy jako řeky a její personifikace jako ženy. Ženám, nebo obecněji ženskému
principu jsou často připisovány „vodní“ vlastnosti, jako je paměť, vnímavost,
přizpůsobivost, smyslnost, nebo vytrvalá síla. Aliance vodních a ženských principů
v době, kdy je (znovu) třeba bojovat za jejich práva, se přitom víc než nabízí.
<br><br>
Karina Kottová