Poetická krajinomalba z prostředí Vysokých Tater - silný zážitek jaký dokáže připravit jenom příroda a umění. Limitovaná edice: 100ks, číslováno, podepsáno autorem.
| Technika tisku: |
giclée, archivní 12barevný pigmentový tisk |
| Papír: |
100% bavlněný papír Hahnemühle Photo Rag 308g |
| Rozměr tisku / v rámu: |
54 × 65 cm / 58 × 69 cm
|
| Rám: |
dřevěný s UV plexisklem v muzejním standardu |
Žofia Dubová (nar. 1991) absolvovala studium malby na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (2010 - 2016, prof. Daniel Fischer), na VŠVU získala i titul ArtD. (2018 - 2022). Aktuálně pedagogicky působí na Katedře kresby VŠVU, publikuje a účastní se mezinárodních konferencí.
Žofie Dubová patří k nemnohým solitérním osobnostem mladé slovenské malby, jejichž tvorba zaujme za každých okolností. Křehká a poetická, oku lahodící i konceptuální, na pomezí malby, kresby a instalace, rozvíjená v různých médiích na silném intelektuálním podloží. Základem je osobní zážitek krajiny a jeho umělecká transformace do obrazů. Dubová nesporně inovuje a kultivuje to nejlepší z tradice reflexivní a poetické krajinomalby. Nemá daleko k zenovému umění – nadčasovému, existenciálně úspornému, věky pečlivě zdokonalovanému pro důmyslné balancování na spojnici zobrazujícího a abstraktního.
Dubová je již od studentských dob vyhledávanou malířkou, na Slovensku získala řadu důležitých ocenění pro mladého tvůrce (Cena Slovenské rektorské konference za umění 2020, Cena nadace Novum 2018, Malba roku 2017 - 1. místo, atd.) Má za sebou spousta sólových i skupinových výstavy doma i v zahraničí, její tvorba je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách (Slovenská národní galerie).
Dílo: Bez názvu (Tatry), akryl a suchý pastel na plátně, 150 x 120 cm, 2023
Obraz - solitér Bez názvu (Tatry) vychází z fotografie, která vznikla při sestupu z tatranského štítu Východní Vysoká za mlhavého počasí. Vrcholy štítů zde není vidět, skály a struktura krajiny splývají s oblaky do jednoho atmosférického celku. Topografický rastr ze zbytků sněhu "levitujících v prostoru", které odkazují na konkrétní tvarosloví viděné krajiny je převeden v delikátní kresebné krajce. Jen křehká kresba situovaná na naprosto abstraktním pozadí definuje prostor obrazu i matérii přírody. Vznikl nejen působivý záznam vlastních pocitů z prožité chvíle, ale divák je zde přinucen zauvažovat o rozhraní mezi konkrétním a abstraktním, pohledem na krajinu a pohledem na malbu jako takovou.
Silvia L. Čúzyová, kurátorka
